Dětská verze V síti – shrnutí a doporučení
„Dětská“ verze filmu je určená pro diváky od 12 let, kteří jsou sexuálním zneužíváním na internetu ohroženi nejvíce. Dějový spád i obsah je velmi podobný plné verzi, film je o něco kratší, a co je důležité z pohledu přijatelnosti pro dětské diváky, s naprostým minimem sexuálně explicitních záběrů. Obnažené penisy a masturbace predátorů před kamerou, byť v rozostřené verzi, se objeví jen párkrát a nejsou tím hlavním. Časově výrazně větší prostor zabírají ukázky komunikace s predátory, jejich manipulace s dívkami, včetně pokusů vyzískat adresu či telefonní číslo. Celým filmem, na rozdíl od plné verze, provázejí tři hlavní protagonistky, které mezi scénami vysvětlují, jak se cítí, co se děje, dávají praktická doporučení pro komunikaci na internetu a apelují na dospívající, aby se chovali bezpečně.
Z edukativního pohledu bych ocenila, kdyby se film více věnoval rozboru manipulativního chování a dalších nebezpečných technik, každopádně vyvolávat emoce se mu daří. U mne to bylo totální znechucení a šok z toho, jak rychle se muži obnaží, že nemají zábrany a žádný cit pro velmi křehkou duši. A přestože jsem obě verze viděla v odstupu jednoho dne, emoce, zejména znechucení, při druhém sledování nebyly slabší, spíš naopak.
Reakce náctiletých, které jsem zatím měla možnost získat, ukazují, že film i u nich vyvolal silné emoce. Kluci: „to bylo hustý“, „to až budu mít děti, tak jim to pustím“. Reakce mojí dcery (14) byla „no nedozvěděla jsem se asi nic nového, tím že o tom spolu mluvíme, ale stejně to bylo nechutný. Kolikrát jsem si přála, aby ty holky něco neudělaly… třeba aby neposlaly nahou fotku, ikdyž to tak bylo naplánovaný.“ Pátrala jsem dál: „bylo prostě strašně nepříjemný to sledovat, co se děje, fakt hnusný“. „A bylo tam super vidět, jak se ten chlap snaží vylákat adresu. A myslím, že by to řada spolužáků měla vidět, myslím, že se nechovají úplně bezpečně. Akorát teda o Lide.cz jsem nikdy neslyšela.“. Naše debata pak dál pokračovala tím, jaké ona má zkušenosti s kontakty ze sítí, které používá, a jak s nimi pracuje. Přes všechny naše debaty můžu jako máma jen věřit a pokračovat v komunikaci, věnovat pozornost. Nechci hlídat, omezovat, blokovat. Dceři jsem už s trailerem řekla, že jí věřím a že jí nehodlám špehovat, projíždět mobil atd. Že rizika a pravidla zná a že kdyby něco, jsem k dispozici.
Jako psycholog a člověk, který se dlouhodobě věnuje tématu komunikace
o sexualitě, si troufnu udělat následující závěr. Film (nejen) v dětské verzi
poukazuje na problematiku sexuálních predátorů, vyvolává emoce, apeluje na
mladé, aby si dávali pozor, upozorňuje na rizika z obou stran, vysvětluje,
jak se bránit. To je výborný počin. Popisuje, o jaké trestné činy se jedná,
včetně toho, že zaslání vlastní nahé fotografie je také trestný čin. Ikdyž je film koncipován jako vysvětlující, jsou
v něm věci, které nemusejí být dětem jasné (např. proč by to mělo chlapa
bolet, když neukážu prsa na kameru, proč nedávat adresu nebo si nenechat dobít
kredit).
Na sledování filmu (s rodiči i ve škole) by měla rozhodně navázat další debata, vysvětlení, doplnění. Zároveň by bylo fajn, kdyby děti měly možnost po filmu své emoce ventilovat, promluvit si o nich, aspoň tak, jak je to v období puberty možné. Je také užitečné debatu o filmu spojit či na ní navázat s mapováním zkušeností se sítěmi, ovšem nečekejme, že nám děti vše řeknou. A co je zásadní, film nesmí být první debatou o sexualitě, kterou s dítětem vedeme, reakcí ze strachu, že „teď to zachráníme“.
Pokud máte jako rodiče pocit, že jste něco zanedbali, začněte se dítěte citlivě a s respektem na jeho zkušenosti ptát, nabídněte společnou návštěvu filmu. I v dětské verzi je několik zastřených scén masturbujících mužů, bez přípravy to může být zejména pro dívky trochu šokující čili i pokud půjdou děti na film se školou, je vhodné, aby proběhla alespoň krátká debata předtím a určitě i po filmu. A aby všichni měli možnost se rozhodnout, zda na film chtějí jít či ne. Pro školy je na webových stránkách filmu k dispozici metodika práce s filmem.
A poslední věc, nezapomínejme, že část dětí zkušenost s nějakou formou zneužívání (nejen) přes internet má, tudíž jim film bude evokovat jejich vlastní zkušenosti, může vyvolat velmi emotivní reakci, viditelnou zvenku i skrytou. Je tedy vhodné nabídnout i pomoc, informace, kam se lze obrátit (dětské linky, krizové centrum), ve škole nabídnout individuální rozhovor s dětmi apod. A pokud jste rodiče, kteří před či po sledování filmu zjistí, že problém se týká i vašeho dítěte, mluvte s ním citlivě, neobviňujte, nevyčítejte, vyslechněte a vyhledejte odbornou pomoc dětského psychologa.
Závěrem jen shrnu, že film je udělaný tak, aby skutečně přispěl prevenci zneužívání na internetu, působením na cílovou skupinou dospívajících, jejich rodičů, učitelů a dalších vychovatelů i vyvoláním veřejné debaty. Jen nesmí být tím prvním, s čím se dítě setká a měl by být doprovázen další diskusí, aby byl jeho efekt co největší.