Proč být akreditovaným koučem? A proč si ho vybrat?

Před krátkou dobou jsem získala akreditaci na úrovni Senior Practicioner, což je třetí nejvyšší úroveň ze čtyř možných. Kromě toho, že mám radost, tak také dostávám otázky, co to prakticky znamená. Někteří koučové se vůči formálnímu potvrzení kvalifikace vymezují, že oni přece mají ty zkušenosti a žádný papír nepotřebují. A také často vidím diskuse o „kvalitě“ a přemnožení „koučů“ všeho druhu. Proto jsem se rozhodla napsat tento text vysvětlující přínosy a pravidla akreditace a její význam pro mne osobně.

Akreditovaný kouč musí být členem některé z profesních asociací, v ČR jsou přítomné dvě mezinárodní, EMCC a ICF. Já osobně jsem již před časem vybrala členství v EMCC (European Mentoring & Coaching Council). To je mi sympatické jednak svým evidence based přístupem (ano, jsem založením výzkumník a mám data ráda) a velmi širokou globální informační základnou. Hlavním vodítkem volby byl ovšem důraz na reflexivní přístup každého kouče, tedy na vlastní hodnocení své práce a kontinuální se zamýšlení nad kvalitou a možnými zlepšeními, s využitím supervize a zpětné vazby od klientů.

Jaké jsou podmínky akreditace? Co musí kouč splňovat?

Členstvím v organizaci se kouč zavazuje, že bude dodržovat etické a odborné standardy organizace. Akreditace prokazuje, že kouč či mentor naplňuje profesní standardy, tedy disponuje dovednostmi a kompetencemi dle úrovně akreditace. U EMCC jde o 8 základních kompetencí, pro které jsou popsány konkrétní dovednosti v každé úrovni, které musí kouč prokázat. Kouč se také zavazuje se pravidelně vzdělávat a rozvíjet a procházet pravidelnou supervizí, tedy reflektovat svou práci s někým jiným na profesionální úrovni. Při akreditací musí kouč doložit doklady o praxi, vzdělání a absolvovaných výcvicích, reflexe své práce s klienty (anonymně), včetně námětů pro další rozvoj a také zpětné vazby od klientů.

Žádost je posouzena validátory, ti ověřují, zda prokázaná praxe a zkušenosti odpovídají požadované úrovni.  Pro úroveň Senior Practicioner je to minimálně 5 let praxe s klienty, minimálně 250 hodin a 30 klientů a za posledních 5 let, pokročilé kompetence, desítky hodin rozvoje každý rok a pravidelné supervize.  Akreditace není jen potvrzením minulých zkušeností a kompetencí, ale také závazkem pro další práci. Závazkem na sobě dále pracovat, dodržovat etické a profesionální standardy akreditující organizace, absolvovat supervize a pravidelně reflektovat svojí práci.

Co akreditace znamená pro mne osobně?  

V první řadě je to úsilí o neustálé zlepšování a zkvalitňování práce s klienty a závazek k osobnímu i profesnímu rozvoji. Jsem přesvědčená, že ho po dobu svého profesního života intenzivně naplňuji, bez ohledu na to, v jaké oblasti se pohybuji. Jsem zvyklá pracovat se sebereflexí (podle okolností mentální či psanou) po každé zásadnější aktivitě (koučování, workshop, školení, terapeutická sezení) a upravovat další aktivity v souladu se sebereflexí nebo zpětnou vazbou. Reflexe toho, co dělám, i jak se cítím je mým přirozeným způsobem fungování. Akreditace neznamená dokonalost, ale závazek ke zlepšování.  

Akreditace je pro mne i prokázáním vysoké míry profesionality v koučování. Ta je spolu s respektem a empatií jednou ze základních hodnot mého pracovního života. S ohledem na situaci na trhu přeplněném kouči různého charakteru, je pro mne důležité mít i „razítko“ profesionality. Jak pro mé vnitřní uspokojení, tak pro okolí. 

Proces přípravy na akreditaci také přinesl skutečné vnitřní potvrzení mých zkušeností, kompetencí a rozvoje v oblasti koučování a práce s lidmi celkově. Když jsem se do přípravy všech dokumentů pouštěla, měla jsem dojem, že jde o „papírový vopruz“. Až při procházení záznamů z hodin, kurzů a supervizí a zejména při přípravě reflexí mé práce jsem si uvědomila, co vše jsem prošla. A hlavně, co všem jsem naučila a jak jsem se posunula.  Ze střípků a kousků se najednou stala ucelená cesta, kterou stálo za to si připomenout a oslavit. Na konci všeho jsem si dokonce nakreslila svůj vlastní koučovací model, který už nějakou dobu intuitivně používám. Vychází z těch osvědčených, ale je obohacený o mé vlastní přístupy a metody. Bylo krásné uvědomit si tu cestu, kterou jsem prošla s klienty při koučování či s kolegy při mentoringu, uvědomit si více svoje úspěchy a pokroky. Stejně jako to dělám s klienty při koučování.

A akreditace pro mne také znamená příspěvek k profesionalizaci české koučovací scény a zlepšení vnímání profese kouče. Posílení řad akreditovaných koučů je jedna z cest, stejně jako aktivity ve prospěch znalosti a prestiže EMCC, kterým se částečně věnuji. Formát akreditací EMCC je pro řadu koučů zatím neprobádaný, tak vidím svojí roli i v tom, že jsem průkopníkem a propagátorem téhle cesty. To jsem prokázala i při spolufacilitování druhé globální akreditační výzvy EMCC v dubnu 2020.

Co znamená akreditace pro klienty?

Pro klienty by mělo být důležité, že za své peníze získají profesionální službu. Koučování je hodně závislé na vztazích, kouč vám musí nějakým způsobem sednout, to akreditace samozřejmě nezajistí. Pokud si nesednete, akreditovaný kouč to s vámi transparentně probere a doporučí vám někoho z kolegů. Může vám také dle situace doporučit využití jiného typu služby, například psychologické poradenství či psychoterapii.

Akreditovaný kouč není „expertem“ na vaši situaci, nemá v kapse jasný „návod na řešení“ či na „opravu“. Pomůže vám definovat cíle, mobilizovat zdroje, dá vám prostor k zastavení, ale ne instantní návod na řešení.  Akreditovaný kouč většinou ani není expertem ve vašem oboru. Obvykle to není zapotřebí, v některých situacích to může být na škodu procesu hledání té nejvhodnější cesty pro klienta. Je pravda, že někdy klienti oceňují zkušenosti se specifickým prostředím a pokud se kouč nepostaví do role experta, což by neměl, tak to může proces někdy urychlit.

Akreditace kouče či mentora vám také nezajistí, že dosáhnete svého cíle, kvůli kterému jste podporu vyhledali. Akreditovaný kouč zajistí, že bude s vámi, bude klást vhodné otázky, bude hledat cestu k dosažení cílů s vámi, dá vám dle potřeby zpětnou vazbu, podpoří vás. Ale neudělá práci za vás. A už vůbec vám neslíbí, že má odpovědi na vaše otázky a zázračné řešení na vaše problémy. To neexistuje, ke změnám je třeba vždy vaše odhodlání a aktivita.

Velmi profesionální práci může odvést i neakreditovaný kouč, ti v ČR pořád převládají. Kouč či mentor profesionál vám neslíbí zázraky, neprodá zázračné a rychlé řešení (knihu, video, kurz…), ale bude s vámi hledat optimální řešení pro vás a cestu k němu. Každý jsme jiný, unikátní a univerzální návody na štěstí nefungují. U akreditovaného kouče máte navíc záruku, že svou práci reflektuje, její kvalita je potvrzena a odpovídá vysokým standardům.

 Závěrem

Akreditace není nezbytná pro kvalitní koučovací práci. Ale pro mne osobně je potvrzením a závazkem do budoucnosti, k dalšímu rozvoji a sebereflexi. Zároveň jsem přesvědčená, že čím více akreditovaných koučů mezi námi bude, tím lepší bude vnímání celé profese.