O smrti a životě – Irvin D. Yalom a Marilyn Yalom

Rozhovor o psychoterapii a terapeutech
Čtěte zde: Léčivý vztah
Dar volby

Prokrastinace nebo hyperaktivita?
Zůstat nebo jít... o hranicích v práci
Co je třeba k akreditaci kouče či mentora u EMCC?
Strach z veřejného vystupování
Letošním červencem mě
provází mj. téma emocí. Jednou z emocí je strach, a jedním z
častých strachů je strach z veřejného vystoupení, zároveň jde o
strach, který se často objevuje v koučování či terapii. Stojí za
ním obava ze zesměšnění, strach, že nebudu dost dobrý, že nebudu
vědět, co mám říct, že budu mít okno, že nebudu umět reagovat na
dotazy, že tam nemám co dělat, že nemám dost zkušeností… dosaďte si
cokoliv, co je relevantní pro vás. Obvykle klienti přicházejí s
tím, že se chtějí tohoto strachu zbavit a absolvovat veřejná
vystoupení, jako by o nic nešlo.
O mindfulness a osobní zkušenosti s MBSR
Mindfulness, česky všímavost,
se stává velmi populární, postupně proniká do života jednotlivců a
částečně i firem. Představuje výzkumně ověřený způsob omezení
stresu, to ovšem neznamená, že vnese do našich životů zázraky.
Nejde o všelék na potíže dnešní doby, ať jedinců či organizací.
Absolvování několika meditací, semináře či kurzu mindfulness z nás
neudělá vyklidněné jedince, co bez mrknutí zvládají pracovní,
rodinný či studijní nápor a jsou ještě k tomu neustále šťastní.
Jako vždy jde o dlouhodobý proces vyžadující motivaci, vůli, ochotu
překonávat nepohodlí a vynaložit čas na rozvoj něčeho, co na
začátku, může být i nepříjemné, s nejasným výsledkem. S všímavostí
je spojena řada mýtů* a mylných očekávání, třeba že má přinášet
příjemné pocity nebo přinášet osvobození od starostí. Když se
nedostavují, nejlépe hned, řada lidí cvičení opouští.
O novém normálu (nejen) rodičů
Je to rok, co žijeme v
pandemii, co se okolnosti našich životů proměnily. Někomu zásadně,
někomu míň, asi jen málokomu vůbec. Před rokem jsme netušili, že
náš život v březnu 2021 bude ještě komplikovanější, že budeme mít
všeho plné zuby a že naděje na zlepšení bude spíše malá. Na konci
jara se začalo mluvit o „novém normálu“ přinášejícím jiný způsob
organizace práce, mnohem intenzivnější využívání home ofiice,
kurzy, meetingy, výuka na dálku, urychlení digitalizace atd. Na
první pohled poměrně atraktivní představa, nemusíme za vším
cestovat, můžeme se potkat s lidmi i na dálku, nemusíme za každou
zajímavou akcí cestovat, jít na každý úřad. Ale je to všechno? Není
náš normál „nový“ i v jiných oblastech?
Jak zvládám stávající situaci?
Včera mi přišel dotaz: „Nemáš prosím nějaký jednoduchý návod, jak pomoct kolegyni, hroutí se a řítí do depresí.“ Rovnou píšu, že jednoduchý návod nemám, a co je za tím… „Je společenská, štve jí, že je zavřená doma, nemůže k holiči, nové oblečení z výprodeje visí ve skříni…“
Instantní rady vskutku nemám, ani já, ani nikdo jiný. Je dobré držet se osvědčených doporučení ohledně životosprávy, spánku, denního režimu, pobytu venku atd. Nicméně každý jsme jedinečný a máme svou cestu v tom, jak si pomoci v náročných situacích, tedy pokud nepřijmeme roli oběti. Poslala jsem tipy na článek od nás terapeutů (viz níže), nabídla pomoc při zajištění psychologické podpory (jedná se o cizinku ze země, kde lockdown trvá mnohem déle než u nás a je přísnější) a doplnila pár mých osobních tipů. A pak mne napadlo, že je sepíšu, ne jako rady, ale jako mou cestu, podloženou odborností, znalostí sebe, praktikováním všímavosti, i dlouhodobým psychoterapeutickým výcvikem. I na mně, tedy v zásadě introverta a člověka, co našel docela zálibu v online práci s klienty i studenty i v online hovorech s blízkými lidmi, už dopadá tlak zimy a mizející naděje, že za pár týdnů a měsíců bude lépe. V posledních dnech si uvědomuji, že vkládám víc úsilí do udržení své mentální kondice a že nad tím víc a víc přemýšlím. I psychologové zažívají nepříjemné pocity, i na nás dopadá tlak situace, navíc ho máme zprostředkovaný i od našich klientů. A mohu potvrdit, že se téma izolace, nemožnosti se setkávat s blízkými lidmi, čerpat energii z oblíbených zálib apod. objevuje v koučovacích i terapeutických setkáních čím dál více. A to i u lidí, kteří to donedávna neřešili.
Jak psychicky zvládnout lockdown...
Terapie a koučování aktuálně pouze online
Máme na vybranou...

Kurz pro psychology a terapeuty začínající s vlastní praxí

Kde vzít čas? Mindfulness a timemanagement
Webináře o mindfulness
Pozvánka - Prostor na duši
Proč být akreditovaným koučem? A proč si ho vybrat?
Před krátkou dobou jsem
získala akreditaci na úrovni Senior Practicioner, což je třetí
nejvyšší úroveň ze čtyř možných. Kromě toho, že mám radost, tak
také dostávám otázky, co to prakticky znamená. Někteří koučové se
vůči formálnímu potvrzení kvalifikace vymezují, že oni přece mají
ty zkušenosti a žádný papír nepotřebují. A také často vidím diskuse
o „kvalitě“ a přemnožení „koučů“ všeho druhu. Proto jsem se
rozhodla napsat tento text vysvětlující přínosy a pravidla
akreditace a její význam pro mne osobně.
Jak zvládnout přijímačky na jeden pokus?
Zatím není jasné, kdy přijímací zkoušky na střední školy přesně proběhnou, téměř jisté je to, že na rozdíl od minulých let budou mít uchazeči pouze jeden pokus. Nemohou se tak spolehnout na druhý den, až si to vyzkouší, nebo na to, že jedna sada testů jim více sedne. Zejména ti zodpovědnější nebo ti, co se hlásí na školy s velkým převisem uchazečů, se mohou cítit pod tlakem a obávat se, jak to zvládnou. Puberta je navíc obdobím velké vnitřní nejistoty, kdy se všichni okolo zdají chytřejší, schopnější a jistější. Někoho tak mohou znejistit chvástavé řeči spolužáků nebo jen zmínky o tom, kolik kdo „dělá bodů“ v přípravných testech. Úspěch u přijímaček tak bude záviset nejen na znalosti učiva a strategie testů, ale i na psychické kondici uchazeče a jeho přiměřené jistotě. A na té se dá také pracovat, samozřejmě s respektem k osobnosti dítěte, tedy lépe dospívajícího. Řada dospívajících přijímačky vůbec neřeší, nebo se tak aspoň tváří, ale řada má z nově vzniklé situace obavy. Jak můžete jako rodiče psychickou kondici ovlivnit?